Hudba
Bělické varhany
Varhany v Bělici jsou zřejmě druhými varhanami na bělickém kůru. V roce 1879 je postavil pražský varhanář Karl Eisenhut, Wocelkův žák, pro kostel svaté Rocha v Praze na Olšanech. Architektonicky byly stavěny do tamního kostela, naznačuje to vzhled prospektu, pasující do prostoru kostela svatého Rocha. Jsou to varhany ještě zachovávající principy barokního varhanářství, mechanická zásuvková vzdušnice, nicméně zvukově již spíše barokní dispozice. Mají 7 rejstříků: Principal 8, Octav 4, Kryt 8, Salicional 8, Flétna 4, Mixtura 3řadá a Subbas 16, jeden manuál a pedál.
V pražském kostele, ale nezůstaly dlouho, již v roce 1913 byly prodány do bělického kostela, kde je znovu postavil varhanář Josef Hubička, který také v kostele svatého Rocha stavěl varhany nové. V té době varhany na bělickém kůru zřejmě nebyly.
Za první světové války došlo k zrekvírování prospektových píšťal a jejich nahrazení zinkovými. Za druhé války, během vysídlení celého Neveklovska a Sedlčanska, byl nástroj, stejně jako veškeré vybavení bělického kostela, deponován ve farní stodole v Živohošti. Znovu postaven byl v roce 1946. Od té doby byl nástroj bez údržby. Pouze v sedmdesátých letech byl instalován elektrický ventilátor.
Varhany se postupně dostali do téměř nehratelného stavu, rovněž tak strop nad nimi, který opadával do nástroje. Proto v roce 2014 proběhla rozsáhlá oprava, na které se kromě dárců podílelo i město Neveklov a farnost. Oprava zajistila další uchování tohoto zvukově i architektonicky krásného nástroje.