Římskokatolická farnost Křečovice
Bělice Hodětice Chvojínek Křečovice Maršovice Neveklov

Sloupek z Fary [Křečovické listy 13/2006]

Autor: Křečovické listy - 01 březen 2006 02:09 - Kategorie: Křečovické listy - Štítky: tištěné články -

velikonoční poselství o životě pro všechny

Téměř dva tisíce let v první neděli po jarním úplňku zní velikonoční poselství církve: "Kristus vstal z mrtvých! Aleluja!" Slavení Velikonoc je výrazem radosti a lásky. Velikonoce slavíme proto, že jsme plní radosti z vítězství lásky a života. Vzkříšení se ukázalo silnější než smrt. Láska přemáhá nenávist a hřích.

Velikonoční zvěst je výpovědí opředenou o svědectví lidí, kterým Bůh otevřel oči pro tajemství života a smrti, tajemství Boží moci a lásky. Vidět vzkříšeného Ježíše není výsledkem našeho lidského snažení. Je to dar a milost. Jen ve víře je toto setkání možné a jen vírou skutečně vidíme vzkříšeného Ježíše. Poznání Ježíše je cesta lidského srdce, kterému začíná vycházet světlo víry a je to nejdelší a nejobtížnější a také nejradostnější putování člověka. Člověk začíná tušit, že je možné nalézt odpověď na otázky, které ho zužují. Že musí existovat řešení absurdity smrti, utrpení nespravedlnosti. A odpovědi na tyto skutečnosti budou Boží věcí. Sám Bůh ukazuje řešení. Bůh odpovídá skrze svého syna Ježíše Krista, který pro nás byl ukřižovaný a vzkříšený. Pro člověka je důležité, vydat se na cestu, hledat, ptát se. To je začátek cesty k setkání s Pánem.

Církev dnešního dne nedokazuje Ježíšovo vzkříšení. Ona ho zvěstuje a prožívá v liturgii. Toto hlásání spočívá na svědectví těch, které si Bůh sám vyvolil, aby s ním po jeho zmrtvýchvstání mohli plnit jeho poslání. Dnes si Bůh volí také nás, abychom poselství, které jsme vírou přijali o zmrtvýchvstání, předali dále. Poselství o vzkříšení se může dotknout každého člověka, který si uchová a uchrání kousek prostoru, ve kterém by mohl rezonovat velký Boží plán lásky s člověkem. Tento plán Boží lásky, života, vzkříšení, dostal podobu ukřižovaného a vzkříšeného Krista. Církev chce svým velikonočním tajemstvím všechny lidi oslovit. Odpovídat tak na naše tušení, přání, problémy a otázky. Často anonymní a nevyslovené.

Pane díky za to, že tvá láska a moc jsou silnější než smrt a že toto vítězství má podobu tvého syna Ježíše Krista a zasahuje do života každého z nás.

P. Kazimierz Duš

Sloupek z fary [Křečovické listy 12/2006]

Autor: Křečovické listy - 20 prosinec 2005 02:09 - Kategorie: Křečovické listy - Štítky: tištěné články -

Patron křečovické farnosti [Křečovické listy 11/2006]

Autor: Křečovické listy - 01 říjen 2005 02:09 - Kategorie: Křečovické listy, Historie, Křečovice - Štítky: tištěné články, patron, sv. Lukáš -

Sv. Lukáš jako syn pohanských rodičů pocházel ze syrské Antiochie. Stal se ranhojičem a tomuto vlastně lékařskému povolání se věnoval.

Byl pokřtěn apoštolem Pavlem a stal se jeho důvěrným společníkem, asi proto že Pavel byl častěji nemocen a potřeboval lékařské ošetření.

Lukáš napsal v letech 67 - 70 n.l. dva velmi důležité spisy - Evangelium a Skutky apoštolů. V evangeliu podal obšírnou a věrnou zprávu o životě Ježíše. Co napsal v evangeliu, znal z vyprávění svědků. Zaznamenal mnohé věci, které v ostatních evangeliích nejsou. Ve Skutcích apoštolů vypisuje sv. Lukáš obšírně a barvitým slovem život apoštolů a prvních křesťanů a za to získal označení malíře.

Podle některých zpráv kázal v Itálii, Makedonii a Řecku. Zemřel v Řecku ve stáří 84 let jako mučedník (oběšen na olivovníku).

Tradice připisuje některé obrazy Madony sv. Lukáši, ale ve skutečnosti jsou pozdějšího data. Je uctíván jako patron lékařů a malířů. Atributem sv. Lukáše je volek. V Křečovicích je na zdi reliéf sv. Lukáše, který vytvořil sochař Otakar Španiel.

Lukáš je jméno latinského původu, zkrácenina jména Lucanus a znamená "Lukánec, pocházející z Lukánie". Lucania byla krajina v jižní Itálii.

Novotný Pavel

Sloupek z fary [Křečovické listy 11/2006]

Autor: Křečovické listy - 01 říjen 2005 02:09 - Kategorie: Křečovické listy - Štítky: tištěné články -

Mimořádnou událostí pro papeže Benedikta XVI. bylo XX. setkání mládeže v Kolíně nad Rýnem v polovině srpna tohoto roku. Zároveň to byla jeho první zahraniční pastorační návštěva, dokonce první do jeho rodné země jako papež, i když tato cesta byla plánována Janem Pavlem II. právě u příležitosti setkání mládeže. Mottem světového setkání byl úryvek z Matoušova evangelia: "Přišli jsme se mu poklonit." Možná se ptáte proč právě německý Kolín. Je to proto, že jsou tam ostatky tří králů, kteří přišli složit poklonu právě narozenému Ježíši. Tohoto setkání se zúčastnilo téměř přes půl milionu mládeže z 197 států (např.: Itálie 101 tis., Německo 83 tis., Francie 38 tis., Španělsko 31 tis., USA 24 tis., Polsko 19 tis., ČR 1 tis.). Do Kolína přicestovalo také 54 kardinálů, 750 biskupů, 9 000 kněží. Při organizaci celého setkání pomáhalo 27 000 dobrovolníků, bezpečnost a zdravotní péči zajišťovalo 4 000 policistů a 2 000 zdravotníků. Jedna u účastnic řekla: "Bylo nádherné prožít církev tak mezinárodně. Znala jsem to z Medjugorje, ale při setkání mládeže je tento zážitek ještě působivější. Vidím, že místní církev je součástí společenství, které obepíná celý svět a je to ohromný zážitek. Množství setkání, adorace, katecheze, modlitba a ticho."

O prázdninách se děti a mládež nejen z naší farnosti zúčastnili letního tábora ve Slivici u Příbrami. Hlavním tématem bylo deset egyptských ran. Poděkování patří všem, kteří se podíleli na přípravě a průběhu tábora.

Další událostí byla Národní svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi. Poutníci přijeli uctít památku sv. Václava - "vévodu české země". Této pouti se zúčastnili lidé nejen z Česka, ale i hosté ze zahraničí. Mezi poutníky nechyběli ani představitelé veřejného života. Lebku sv. Václava nesl v průvodu kardinál Miloslav Vlk. Promluvu měl plzeňský biskup František Radkovský, který připomněl slova T.G. Masaryka: "Život a smrt svatého Václava nás učí, že zdravý život národa spočívá na vzdělanosti a mravnosti, posvěcené pravou zbožností." Biskup pak všem křesťanům připomněl odpovědnost za společnost. Zaměřil se na její morální stav, krizi manželství a rodiny. "My křesťané, bychom měli být vždy hlasem slabých a bezbranných," zdůraznil biskup. Připomněl také nutnost náboženské výuky ve školách.

V úterý 18. října budeme prožívat slavnost sv. Lukáše, patrona naší farnosti. Na tento den byl připraven program, na který zvu všechny. Nejen ty kteří se chtějí zúčastnit duchovního programu. Zároveň budeme následující neděli 23. října prožívat posvícení - poděkování Pánu Bohu za všechnu úrodu letošního roku.

V minulém čísle jsme se zmínili o záměru opravy fary a hospodářských budov. Oprava byla úspěšně vykonána. Chtěl bych poděkovat za finanční příspěvky na tento účel.

P. Kazimierz Duš

Sloupek z fary [Křečovické listy 10/2005]

Autor: Křečovické listy - 01 červenec 2005 02:09 - Kategorie: Křečovické listy - Štítky: tištěné články -

Velikonoční požehnání Městu a světu bylo výjimečné tím, že Svatý otec Jan Pavel II. pro svou nemoc jej nemohl sám pronést, a tak na závěr jen požehnal všem znamením kříže. Zprávy o jeho zdravotním stavu - nemoci, byly na očích celého světa, který se spojil v modlitbě za pastýře církve. Pán povolal svého služebníka v předvečer svátku Božího Milosrdenství - večer 2.dubna 2005.

Pozemské rozloučení se Svatým otcem se konalo 8.dubna za účasti milionů lidí a přes 200 hlav států, nejen z křesťanských zemí. Není divu, že tohoto papeže už při pohřbu nazýváme Jan Pavel Veliký a přejeme si jeho rychlou kanonizaci. O jeho velikosti svědčí jeho osobní lékař Renato Buzzonetti, jenž byl osobním lékařem Svatého otce 26 let, a také byl při posledních hodinách jeho života: "Papež prožíval skutečnost umírání s důstojností, odevzdaností a v mlčení, aniž by něco skrýval. Papež umíral pozvolna v hrozných mukách, která snášel s velikou trpělivosti a lidskou důstojností. V některých okamžicích se mi jeli jako Kristus na kříži. Byl vděčný všem, které viděl kolem svého lůžka. Dal mi nádherný příklad, jak se Karol Wojtyla, člověk a papež, svěřil do Boží náruče v okamžiku umírání."

19.dubna 2005 sbor kardinálů - konkláve, při čtvrté volbě zvolili nového papeže - kardinála Josefa Ratzingera, který přijal jméno Benedikt XVI. Je to v dějinách církve již 265. nástupce svatého Petra, který je pastýřem církve. Byl blízký spolupracovník Jana Pavla II. a přes dvacet let byl prefektem kongregace víry. Benedikt XVI. se narodil v Bavorsku u Passau v roce 1927. Inaugurace nového papeže proběhla 24. dubna 2005. Pamatujme v našich modlitbách také na nového pastýře církve.

Na slavnost našich věrozvěstů Cyrila a Metoděje 5. července naše obec prožívala 655. výročí od její první písemné zmínky, při kterém jsme si mimo jiné zavzpomínali na naše předky. Oslava byla také zpestřena koncertem virtuosa Josefa Suka s hudebním doprovodem naší varhanice Marie Neradové.

Dominanta naší vesnice - kostel sv. Lukáše - má novou omítku. Dokončilo se omítnutí věže a lešení se přesídlilo k faře, která čeká také na nové omítnutí.

Začalo léto, čas prázdnin a dovolených. Přeji vám hezké prožití tohoto času. Ať je tento čas příležitostí nejen k obnovení těla, ale i duše.

P. Kazimierz Duš

Sloupek z fary [Křečovické listy 9/2005]

Autor: Křečovické listy - 01 březen 2005 02:09 - Kategorie: Křečovické listy - Štítky: tištěné články -

Popeleční středou jsme začali postní dobu – čas přípravy na velikonoční svátky. Byli jsme poznamenaní popelem. To nám připomnělo, že jsme skutečně prach a naše smrtelné tělo se jim zase stane. V této liturgické době nás církev vede k obnově duchovního života. Jsme vedeni k tomu, abychom více rozjímali o utrpení Pána Ježíše a také o vykoupení člověka – každého z nás. Tato duchovní obnova by se měla uskutečnit skrze

  • modlitbu – ať je naše modlitba více upřímná, častější, aby nám přinesla pokoj do srdce a ticho k přemýšlení.
  • dar pro druhé – ať není jen pomoc ve finanční nouzi, ale vnímavost k nedostatku přátel, štěstí a jistoty.
  • půst – ať je pro nás nejen střídmost v jídle, ale také zřeknutím se všeho, co poznáváme jako nadbytečné.

Postní doba je časem, kdy máme hledat cestu a odvahu ke smíření s Bohem a s druhými lidmi skrze slova a naší přítomnost. V postní době máme před očima utrpení Páně, abychom si uvědomili velikost jeho oběti, velikost jeho lásky. Máme si připomínat, že při křížové cestě vynesl Pán Ježíš na Kalvárii hříchy moje i hříchy celého světa od stvoření až do jeho konce. To je cena našeho vykoupení.

Pravda o vzkříšení Ježíše Krista byla pro život a víru prvních křesťanů pravdou ústřední. A jako takovou ji tradice předává i nám. Vzkříšení je potvrzením všeho, co Ježíš konal a učil. Potvrzuje také jeho božství. Syn Boží nás svou smrtí vysvobodil od hříchu a svým vzkříšením nám otevřel brány věčného života. Svatý apoštol píše: „Toto je vítězství, které přemohlo svět – naše víra.“ Odložme lhostejnost, vlažnost a strach, a vkládejme všechnu svou naději v to, že vzkříšený Ježíš je přítomný mezi námi. Odvalme hrobový kámen svých starostí, obav i zklamání a všude radostně hlásejme: „Ježíš žije! Aleluja!“

P. Kazimierz Duš

Trapistický klášter [Křečovické listy 8/2004]

Autor: Křečovické listy - 20 prosinec 2004 02:09 - Kategorie: Křečovické listy, Historie, Poličany - Štítky: tištěné články, Trapistický klášter -

S tímto názvem jste se vážení čtenáři setkali v letošním čísle Křečovických listů. Podívejme se na toto cizí slovo z hlediska slovníku cizích slov. Trapista je člen asketického katolického mnišského řádu (podle francouzského kláštera La Trappe). Asketický je odříkavý, zdrženlivý a kajícný. Tolik slovník cizích slov.

Několik vět pro osvětlení s použitím tiskoviny ženského trapistického kláštera ve Vitorchiemu (Itálie):

Trapistický klášter je komunita, která žije pod vedením abatyše, podle řehole svatého Benedikta, v modlitbě, manuální práci, samotě a tichu. Všechny sestry se učí jít po cestě pokory, poslušnosti a žít v opravdové lásce.
Společně chceme žít v jednotě a ve víře v duchu synovství dětí Božích a víme, že jenom vytrvalostí na této cestě se nám může od Ducha svatého dostat daru lásky, poslušnosti a pokory. Celý den naplněný modlitbou a prací, je pro nás v každém okamžiku setkáním s Kristem, takže se vše stává Jeho chválou a přítomností. Začínáme společně zpívat Boží chvály už před východem slunce a liturgická modlitba, ke které se shromáždíme v chóru sedmkrát denně, dává rytmus celému našemu dni.
Manuální prací si vyděláváme na živobytí a máme možnost přijímat i hosty „kteří v klášteře nikdy nechybí."
Naše práce spočívá v obdělávání půdy a ve výrobě různých druhů marmelád a obrázků.
Nové komunity založené naším klášterem:
      r. 1968 klášter Valserena v Itálii
      r. 1973 klášter Hinojo v Argentině
      r. 1981 klášter Quilvo v Chile
      r. 1982 klášter Humocaro ve Venezuele
      r. 1987 klášter Gedono v Indonésii
      r. 1995 klášter Matutun na Filipínách
      r. 2000 klášter některé sestry odjíždí na pomoc klášteru Mvanda v Kongu

Na závěr si dovolím doplnit předešlý výčet na rok 2005 klášter Políčany v Čechách.

Novotný Pavel

Sloupek z fary [Křečovické listy 8/2004]

Autor: Křečovické listy - 20 prosinec 2004 02:09 - Kategorie: Křečovické listy - Štítky: tištěné články -

Sloupek z fary [Křečovické listy 7/2004]

Autor: Křečovické listy - 01 říjen 2004 02:09 - Kategorie: Křečovické listy - Štítky: tištěné články -

Začátkem prázdnin 4. července po mši svaté v kostele sv. Lukáše byl požehnán prapor a znak obce Křečovice. U příležitosti této události byl koncert duchovní hudby našeho rodáka Josefa Suka. Tato událost byla pro všechny občany zážitkem, který jistě navodil přátelské vztahy a vzájemnou důvěru. Ve společnosti platí: kdo pomáhá ke štěstí druhým tak činí šťastným i sebe. Všichni víme, že věci které mají v životě největší cenu se nadají koupit za žádné peníze.

A tak si můžeme koupit:
dům, ale ne domov,
postel, ale ne dobré spaní,
peníze, ale ne dobré přátelství,
zábavu, ale ne radost.
Na prodej je:
sex, ale ne láska,
lék, ale ne zdraví,
kniha, ale ne moudrost
A každý si může koupit:
Bibli, ale ne víru,
výhody, ale ne požehnání.
A ještě něco:
za peníze si můžeme koupit hodiny,
ale ne čas.

O prázdninách byly děti z naší farnosti na táboře ve Velíši u Vlašimi, kde prožili hezký týden. Bylo to možné díky obětavosti mládeže, rodičů a spousty lidí dobré vůle.

Na přelomu srpna a září byla udělána omítka severní strany našeho kostela. Zbývá nanést barvy. Děkujeme za finanční podporu. Doufáme, že v příštím roce budeme pokračovat v dalších pracích na východní části kostela - "věže."

Podzim je čas sklizní - toho co se urodilo na polích, posvícení - poděkování. Dobře víme, že bez Božího požehnání - marné lidské namáhání.

A na závěr přejeme všem dětem a mládeži úspěchy ve škole a dospělým hodně Božího požehnání při jejich výchově.

P. Kazimierz Duš

Vánoce a jesličky [Křečovické listy 8/2004]

Autor: Křečovické listy - 20 srpen 2004 17:45 - Kategorie: Křečovické listy, Historie, Křečovice - Štítky: tištěné články, jesličky -

Se zmírněním pronásledování křesťanů v polovině 3. století se prvně objevuje křesťanská témata také ve výtvarné podobě. Rozmach křesťanství ve 4. století začal upevňovat postavení církve.

Na popud císaře Konstantina a jeho matky Heleny byl postaven v Betlémě chrám Narození Páně. Betlému samotnému pak připadlo poslání posvátného Kristova narození. Tato událost byla situována v chrámu do výklenku jeskyně.

Přání a představy té doby se mísily s historickou skutečností a její síla byla v dalším vývoji tradice Vánoc rozhodující. V kostelech vznikaly napodobeniny betlémské jeskyně a v nich byly stavěny holé dřevěné jesle.

Zásadní změna ve vývoji vánočních betlémů je připisována sv. Františku z Asissi. Ten před Vánocemi v roce 1223 přenesl jesle z kostela ven do jeskyně, kterou přeměnil spolu s přáteli v kapli. Tato událost je situována poblíž italské osady Greccio v Umbrii. U prostých jeslí jako u oltáře pak sloužil sv. František vánoční mši za přítomnosti vesničanů. Toto vánoční tajemství se konalo u skutečných jeslí spolu s živým oslem a volem. Šlo o čin neobvyklý a působivý. Slavnost byla pravidelně opakována i po smrti sv. Františka. Podle tohoto vzoru se jesličky začaly šířit do kostelů a klášterů.

První zpráva o postavení a vystavování kostelních jeslí v Čechách je z Prahy roku 1566. Tehdy tento obyčej zavedli v pražském Klementinu jezuité.

Podle pražského vzoru se jesle začaly šířit i do jiných měst. Nejprve byly stavěny ve větších sídlech a z nich se prostřednictvím církevních hodnostářů dostávaly do zámeckých kaplí vyšší šlechty. Určitou stagnaci ve vývoji jesliček způsobila třicetileté válka. Od počátku 18. století můžeme pozorovat jejich další rozšiřování i do sídel nižší šlechty a do venkovských kostelíků.

Lidové představě nejlépe vyhovovaly velké sestavy jeslí budované někdy v bočních kaplích nebo postranních kostelních lodích. Nejstarším a nejrozměrnějším dílem tohoto druhu u nás jsou jesličky v kostele Panny Marie Andělské u kapucínů na Loretánském náměstí v Praze. Byly vytvořeny roku 1780.

Zákazy josefínské reformy po roce 1780 kvalifikovaly stavění jesliček jako naivní a církve nedůstojný obyčej. Je zajímavé, že tento zákaz přijali duchovní rozdílně. Vysocí církevní hodnostáři s uspokojením, venkovští duchovní s nevolí. Zákaz sám však ve svém důsledku znamenal zlidovění tohoto obyčeje a způsobil, že se jesličky dostaly do městských i venkovských domácností. Venkované a prostí řemeslníci jakoby pojednou chtěli prožít ono vánoční tajemství podle svých představ bez ohledu na výklad biblické dějepravy. Stále vzrůstající oblibu betlémů na konci 19. a počátku 20. století dalo popud k profesionální a sériové výrobě betlémových figurek.

V křečovickém kostele ve třicátých letech 20. století z podnětu tehdejšího duchovního správce vznikl záměr nahradit původní sériově vyráběné sádrové jesličky novými, dřevenými. Zakázka byla zadána profesionálnímu uměleckému řezbáři. Do vystěhování Křečovic v roce 1943 bylo z původního záměru dohotoveny postavy Panny Marie, Ježíška a sv. Josefa. Teprve kolem roku 2000 je na popud duchovního správce amatérským řezbářem zhotovena postava pastýře držící jehňátko a stojící ovečka.

Na titulní straně Křečovických listů je obrázek od Mikuláše Alše, který znázorňuje tzv. chození s jesličkami po vesnici. Po chalupách o Vánocích chodili obyčejně čtyři nebo tři přestrojení chlapci jeden za anděla a ostatní za pastýře. Nosili s sebou malý betlém a přednášely vánoční říkání. Takto chodívali od Štědrého večera až do Nového roku dům od domu s jesličkami. Když vešli do stavení již ve dveřích začínali zpívat:

Pavel Novotný

«předchozí...1718192021následující»



Menu

Nejnovější články

Kategorie

Štítky

Archiv

Nejnovější komentáře