Římskokatolická farnost Křečovice

V sobotu 20.12.2003 se konal Vánoční den pro všechny holky a kluky. Ale účast na tomto dni byla velmi mizivá. Přišli dva účastníci, které pak doplnil ještě jeden človíček. Přesto jsme si tento den náležitě užili.

Hned na začátku jsme se ocitli v krásně vánočně vyzdobené klubovně. Zahráli jsme si hru „Kuba řekl" a po této hře jsme se vydali do kostela, kde jsme našli obrázek vola s oslíkem a před nimi prázdné jesličky. Okolo nich byly kalíšky. Každý si zapálil jeden. Po tomto zapálení jsme si každý sedl na sedačku, která byla okolo prázdných jesliček do půlkruhu. Náš den jsme tedy zahájili modlitbou. V kostele jsme ještě také vyslechli příběh „Proč je v jesličkách vůl s oslem" a co se bude vlastně celý den dít.

Po návratu z kostela jsme začali vyrábět vánoční přání - to byl náš úkol na dnešek. Tyto přání jsme vyráběli pro všechny lidi, kteří v neděli příjdou do křečovického kostela. Jedni lepili „koláž" z vánočních papíru, druzí stříkali přes šablonu. Mezi tím jsme pojídali cukroví (děkujeme všem, kteří ho přinesli), popíjeli teplý čaj a povídali si.

Ve tři hodiny nás čekala mše. Jen tak tak jsme ji stihli (vánoční přání dali zabrat). Mše začala průvodem od zadního vchodu, kdy se všichni společně prošli kostelem a u prázdných jesliček si každý zapálil již zmíněný kalíšek. Mše mohla začít. Na konci mše jsme znovu přečetli příběh „Proč je v jesličkách vůl s oslíkem."

Ale mší jsme nekončili. Čekali nás ještě vánoční, štědrovečerní zvyky. Pouštěli jsme lodičky. Házeli pantoflem. Chtěli jsme lít i olovo, ale pak jsme museli lít vosk. (Jak jsme zjistili rozehřát olovo nad plamenem svíčky opravdu nejde.)

Po těchto zvycích už opravdu náš „den" končil. Každý dostal berušku pro štěstí, zlatý penízek a ořech (noc před Štědrým dnem si pod polštář dáte ořech, po probuzení na Štědrý den ho ještě v posteli rozlousknete a sníte a po celý rok vás nenavštíví blechy, štěnice a jiní nepřátelé v posteli).

Tento den se povedl, i když nás bylo méně než jsme očekávali. Závěrem bychom chtěli říci, že když se přihlásite, měli byste opravdu přijít či dát vědět, že nepřijdete. Také bychom chtěli podotknout, že by bylo dobré, kdyby jste se na příští akci přihlašovali (nechceme vás nutit na tyto akce jít, ale myslím tím to, že pokud na nějakou akci budete chtít, tak se přihlašte - zamazíte tím řadu nepříjemností. Zároveň vám určitě neukousneme hlavu, když příjdete a nebudete přihlášení).